Virtualizace a Windows 8

S příchodem testovací verze Windows 8 Consumer Preview se nabízí otázka, kde si můžu systém vyzkoušet, pakliže jej nechci instalovat vedle stávajícího operačního systému. 

Pokud pominu instalaci systému na počítač, který momentálně k ničemu nevyužívám a ve skřini se na něj jenom práší, existuje jediné řešení - virtualizace.

S tímto pojmem se každý z těch zkušenějších uživatelů PC již určitě setkal. Kdyby náhodou ne. Jde o to, že v prostředí Windows si nainstalujete software, který se chová jako samostatná počítačová jednotka, na kterou můžete nainstalovat libovolný operační systém.

Velice těžko je tento proces realizovatelný na hardwarově ne tak dobře vybavených sestavách. Musíte totiž brát v potaz, že paralelně jedou dva (i více) operační systémy, které si pro svůj chod ukrojí nějakou tu (vámi nadefinovanou) část z paměti RAM, výpočetního výkonu procesoru, apod.

Proto se standardně doporučuje pro plynulý chod virtualizovaného stroje alespoň počítač s těmito komponentami: dvoujádrový procesor a 2GB RAM. Nicméně virtualizaci lze provádět i na slabších počítačích, ale práce v obou systémech (jak v nativním, tak virtualizovaném) nebude rozhodně plynulá.

V současné době ja na trhu k dispozici několik virtualizačních nástrojů. Pokud si některý z níže uvedených programů vyberete, postupujete ve všech případech totožně. Nainstalujete daný software a budete podrobeni prvotnímu průvodci, kdy vytvoříte první virtuální počítač. V možnostech mu nadefinujete tyto nejdůležitější věci: pro jaký operační systém jej budete využívat, velikost operační paměti vyhrazenou pro onen virtuální stroj, dynamickou, nebo fixní velikost disku. Pak je k dispozici několik dalších možností, kterými se však nemusíte jako začátečníci zabývat.

Mezi nejznámější patří Virtual PC od Microsoftu, který je volně ke stažení a v případě, že vlastníte vyšší edici Windows 7 (Professional nebo Ultimate) můžete si bezplatně stáhnout z webu Microsoftu XP Mode a virtualizovat tak postarší Windows XP. Z pochopitelných důvodů jsou tímto programem podporovány pouze operační systémy od Microsoftu.

Virtuální systém běží vedle nativního systému.

        Mezi virtualizační nástroje řadíme také VirtualBox, který má oproti Virtual PC výhodu, že dokáže bez komplikací virtualizovat nejrůznější linuxové distribuce, a dokonce i jablečný operační systém Mac OS X (což je mimochodem proti licenčním podmínkám Applu).

Dále obsahuje podporu pro k hostitelskému počítači připojená USB zařízení. Dokonce je pro VirtualBox k dispozici také sada rozšiřujících nástrojů (chcete-li pluginů), díky kterým získáte některé zajímavé funkce. VirtualBox je oproti VirtualPC relativně často aktualizován, čili se můžete těšit z podpory nejnovějších verzí operačních systémů.

Poslední nástroj, který v tomto článku zmíním je placený. Jde o mezi počítačovými odborníky oblíbený VMware. Jakožto placený nástroj nabízí oproti těm freewarovým několik zásadních přídavků. Má integrované ovladače pro fyzický hardware (v rámci hostitelského počítače), v praxi to tedy znamená, že práce ve virtuálním systému bude mnohem svižnější než při použití VirtualBoxu či Virtual PC od Microsoftu, kterým drivery schází.

Nesmím opomenout prvek, jako jsou snapshots, kdy si uložíte aktuální stav virtuálního systému a po několika hodinách experimentování se k tomu původnímu bodu zase vrátíte, což funguje něco jako "Obnovení systému" v rámci zálohování ve Windows.